Může za to můj táta? - Reakce na 45. epizodu podcastu Nedopečeno


V dnešní době už - díky Bohu za to - nevidím až tak často, že by se křesťani snažili vzkřísit myšlenky toho tzv. ex-gay hnutí, populárního zejména mezi lety 1976 a 2013, kdy působila jeho čelní představitelská organizace Exodus International. Ve zkratce, toto křesťanské hnutí propagovalo možnost "léčby"/změny homosexuální orientace, především prostřednictvím modliteb a dodržování ctnostného života v sexuální abstinenci (v čistotě myšlenek i chování), a v krajních případech i tzv. konverzní terapií, která využívala i drastičtějších metod - chirurgické zákroky, hypnózu nebo látky vyvolávající nevolnost. Myšlenka toho, že "Bůh přece může udělat i takovou zdánlivě nemožnou věc, jako změna orientace" je sice hezká, ale zakládá se na naprosto mylné představě o tom, že heterosexualita je jakýsi absolutní, univerzální standard a cokoliv se jí vymyká je proto něčím z podstaty zkaženým a nemocným - něco, co je možné a potřebné napravit. Kdyby ale Bůh měl zájem o to "uzdravovat" lidi z homosexuality, pak by to opravdu dělal. Po několika desetiletích těchto snah se ukázalo, že k žádným skutečným výsledkům nevedou. Co když o "uzdravení" homosexuality Bůh nakonec nestojí?

Nicméně tenhle článek nemá být o ex-gay hnutí. O něm vyšlo už velké množství knížek, filmů a studií - některé z nich zmíním dole mezi zdroji. Tenhle článek je reakcí na relativně krátkou část nedávno vydané 45. epizody podcastu Nedopečeno, během níž jeden z řečníků, Štěpán, mladý vedoucí mládeže ze sboru AC v Chomutově, vypráví o svojí zkušenosti s vnitřním "uzdravením", které vedlo k proměně jeho homosexuální orientace. Nechci v žádném případě hodnotit nebo soudit jeho zkušenost, nicméně jsem se rozhodl reagovat na pár myšlenek, které z jeho úst zazněly, jelikož mi přijdou zavádějící, a ve svých důsledcích nebezpečné. Budu proto opravdu mluvit jen o těch několika minutách epizody, ve které jinak zaznívá i spousta hodnotných myšlenek - velmi je mi sympatický například jeho důraz na učednictví a zaměření na přátelské vztahy. Těch pár minut mi ale stojí za to se vyjádřit, protože mají dle mého soudu velmi destruktivní potenciál. Dvě hlavní myšlenky, které v nich zaznívají se totiž nesou církevním prostorem už delší dobu - a za jejich propagací stojí právě především ono ex-gay hnutí. Proto je na místě jim věnovat bližší pozornost.

Začneme tou první:

"Moje identita je v Kristu, ne v tom že jsem homosexuál"
To, co se tím myslí je, že mě jakožto člověka, moji hodnotu a osud, nedefinuje moje sexualita, ale to, že věřím v Ježíše Krista. To, co je v mém životě podstatné, je moje identita v Kristu. V něm jsem nové stvoření, v něm jsem zvítězil nad svými hříšnými tužbami a v něm nacházím skutečný život. To je všechno pravda a skvělé, pod tyhle myšlenky bych se i podepsal. Problém je v tom, že tato fráze ale vytváří falešnou dichotomii - jako by člověk mohl mít pouze jednu identitu. Jako by si člověk musel vybrat, jestli bude křesťanem nebo homosexuálem. Obecně se za tímto smýšlením skrývá nepochopení toho, co znamená být gay nebo homosexuál. Cokoliv si za tím někteří konzervativněji zaměření lidé představují, být gay/homosexuál neznamená nic víc než mít homosexuální orientaci. Nic to nevypovídá o intimním životě člověka, jeho sexuálních návycích nebo vztazích. Říct "moje identita je v Kristu, ne v tom že jsem, gay" je podobný non-sense jako říct "moje identita je v Kristu, ne v tom, že jsem Čech" - ano, lze vyjádřit, čemu ve svém životě dává člověk větší důraz, ale nazývat sebe sama Čechem, mužem, umělcem, účetním, sportovcem nijak mojí křesťanské identitě neprotiřečí - proč tedy máme takový problém s homosexuální orientací?

Slovo gay/homosexuál podle mě docela dobře vyjadřuje to, že naše životní cesta je holt jiná, než cesta běžného heterosexuála - s ohledem na naši vztahovou orientaci. Říct "jsem křesťan a jsem gay" pro mě znamená vyjádření toho, že jsem si v životě prošel unikátní cestou, kterou si běžný křesťan neprochází. Tato unikátnost významným způsobem ovlivnila můj život, způsob jakým dělám vztahy i můj vztah s Bohem. A to platí i o životě mých homosexuálních kamarádů, kteří žijí v celibátu. Nevidím proto jediný důvod, proč bych se k této unikátnosti nemohl přiznat.

"Za homosexualitou stojí narušený vztah s rodičem, trauma nebo sexuální závislost"
Myšleno: homosexualitu způsobuje narušený, nedostatečně blízký nebo naopak příliš intimní vztah s jedním z rodičů, nějaké sexuální trauma, znásilnění, zneužití, nebo závislost na pornografii nebo masturbaci, a že vyřešení těchto problémů povede ke změně sexuální orientace jedince. Nechci se teď dotknout osobní zkušenosti kohokoliv, ale takhle to nefunguje. Je velmi důležité rozlišovat mezi jakousi dočasnou, nezdravou fixací na určitý sexuální podnět, a sexuální orientací. Vyřešení životních otázek a potíží nám skutečně může zamávat s psychikou a ovlivnit i naši sexualitu, ale dlouhodobý odborný výzkum sexuality stále znovu a znovu potvrzuje, že sexuální orientace jako taková je jevem mnohem hlubším a že je rysem poměrně stabilním v průběhu života. Všechny tyto zkušenosti mohou ovlivnit náš psychosexuální vývoj, ale rozhodně to neznamená, že by se vyřešením nějakého traumatu v dospělosti mělo "rozmotat klubko naší sexuality" ve směru onoho domněle univerzálního, správného heterosexuálního standardu.

Tenhle způsob přemýšlení mi tím tuplem přijde nebezpečný, protože z nás homosexuálních křesťanů dělá v oblasti sexuality jakési hypochondry. Zeptám se, kdo z nás v České Republice si nenese alespoň jedno zranění nebo trauma způsobené našimi rodiči? Polovina současných manželství se rozpadá, všude kolem nás jsou lidé z neúplných rodin, s rodiči s mentálními problémy a narušenými vztahy. Nemluvě o prevalenci sexuálních závislostí - spíše bychom měli problém najít někoho, o kom nic z toho neplatí. Ale nevidím, že by tu bylo až tolik gayů a leseb. Pokud takovým způsobem vzniká homosexuální orientace, měli bychom jich mít kolem sebe plno. Tenhle způsob přemýšlení nás ale přivádí tomu, že se mermomocí snažíme ve svém životě najít příčinu naší homosexuality, nějaký problém, na který si můžeme ukázat a poplácat se soucitně po zádech. Jsme vedeni ke zpochybňování našich vztahů s rodiči, které evidentně musely být nějakým způsobem narušeny - třebaže byly naprosto normální a bezproblémové. Točíme se v kruzích naší minulosti v pokusu o jakousi amatérskou auto-psychoanalýzu, ve snaze vyřešit si ten "issue", kvůli kterému nás přitahuje to stejné pohlaví.

I kdyby se nám ten osudový problém nakonec podařilo ve své osobní historii najít a zdárně vyřešit, žádnou záruku na změnu orientace přesto nedostaneme. Zopakuji to ještě jednou: snahy o změnu sexuální orientace se nikdy nesetkávaly s úspěchem. Není to žádné tajemství nebo liberální levicová konspirace: toto potvrdily i ty křesťanské organizace, které se o tohle několik desetiletí snažily. Kdykoliv se v minulosti objevil někdo, kdo o sobě tvrdil, že se mu to podařilo, tak se nakonec většinou ukázalo, že se buďto od začátku vůbec nejednalo o homosexuální orientaci jako takovou, anebo že to, co se v životě toho člověka ve skutečnosti změnilo, bylo sexuální chování, ne prožívání samotné - že člověk sice přestal udržovat sexuální kontakty s osobami stejného pohlaví, ale s jeho sexuální orientací to nepohnulo ani o píď.
 
Proč jsou nebezpečné?
Tahle rétorika mi přijde nebezpečná, protože zastírá pravou povahu homosexuální orientace a navozuje nereálná očekávání mezi homo- i heterosexuálními křesťany ohledně možnosti její změny. Vytváří mezi křesťany jakousi představu "vítězství nad homosexualitou", která je nám ostatním následně předkládána jako vzor k následování. Často se přitom ztrácí pochopení pro to, že spousta z nás si zápasem o dosažení tohoto "vítězství" prošla, ale ať už se snažili jak nejlépe mohli, k žádné změně u nich nedošlo. Toto "selhání" je samozřejmě dáváno za vinu nám, že jsme se nemodlili dost silně, že jsme Bohu nevydali svůj život doopravdy, že jsme se prostě nesnažili dostatečně silně, protože se jednou za čas objeví někdo, kdo tvrdí, že se mu to podařilo, a v tu ránu: "vidíš, je to přece možné!" Dvě minuty z něčího životního příběhu mají najednou větší váhu než dlouhé roky hledání, zkoumání a studia problematiky homosexuality, a běžný heterosexuální křesťan, který si vyslechnul jednu epizodu podcastu, má najednou pocit, že moc dobře ví, co by takový homosexuální křesťan měl v životě dělat a s čím se tedy (ne)ztotožňovat. K čemu poslouchat ty stovky příběhů, které protiřečí tomu narativu, kterému jsem se rozhodl uvěřit, když se můžu zaměřit na ten jeden exemplář, který ho podporuje.

Tyto myšlenkové fauly často brání homosexuálním lidem žít ve skutečné integritě a upřímnosti, protože proč by se měl člověk zabývat svou sexualitou, prožíváním a emocemi, když celou tuhle životní kapitolu může zaplácnout tvrzeními, že se nenechává definovat svým "zápasem s homosexualitou", nebo že nedává prostor ve svém životě "homosexuálním myšlenkám", a podobně. Skutečné sociální a emoční potřeby, jelikož směřují k osobám stejného pohlaví, jsou redukovány a označeny za pouhý "sexuální chtíč", se kterým se dělá jenom jedno: utíká se od něj. Člověk se stává čím dál více odpojený od sebe sama, a jediné k čemu to vede, je to, že se člověk ve skrytu duše nenávidí.

Tohle jsou reálné důsledky těch možná dobře míněných, ale z podstaty destruktivních výroků, kterými se ex-gay hnutí snažilo distancovat od těch, kteří se smířili se svou homosexuální orientací. Nevím tedy, co se odehrávalo v životě Štěpána, když říká že se v určitém životním období považoval za homosexuála. Nevím, co se mu v životě změnilo tím, že si vyřešil svou závislost na pornografii, ale domnívám se, že to orientace nebyla. Ten specifický způsob, jakým o svojí zkušenosti mluví, ty fráze, které používá, každopádně nám homosexuálním křesťanům prokazují obrovskou medvědí službu, a byl bych rád, kdyby tenhle nástroj ex-gay propagandy přestal být v církvi slyšet. 

 
 
--- 



Užitečné zdroje:
Still Time To Care - Greg Johnson - kniha mapující historii ex-gay hnutí
Pray Away - Netflix - dokumentární film o ex-gay hnutí
Minoritní sexualita v pastoraci věřících - Marek Macák - kniha zaměřující se na otázky LGBT v kontextu křesťanství, doposud nejlepší dostupný zdroj v češtině

Komentáře

Okomentovat