"LGBT se zvrhává"? aneb Můj střídmý politický komentář

 

  (zdroj: DVTV)

 

V rozhovoru pro DVTV se číšník a internetový bavič Martin Hranáč, sám jako gay, vyhrazuje proti LGBTQ komunitě - ta v současné době zachází podle něj příliš daleko. Hranáč se neztotožňuje s mírou fanatismu, kterou v ní pozoruje, vadí mu Pride pochody, a manželství vnímá jako věc mezi mužem a ženou. Ve všech těchto názorech není rozhodně sám.

Nechci věnovat příliš pozornosti ani tak tomu, co v rozhovoru Martin Hranáč řekl nebo neřekl. Myslím, že v něm sám dokázal to, že není žádný akademik nebo odborník na LGBTQ tematiku - a to je naprosto v pořádku. Přijde mi zdravé, že tu máme někoho, kdo si dovolí jít proti proudu, kdo reprezentuje jiný názor, kdo ukazuje že i gayové mohou být konzervativní - jakkoliv se já sám se spoustou toho, co v rozhovoru řekl, nedokážu úplně ztotožnit. Nepřijde mi nicméně adekvátní jej veřejně za jeho názory pranýřovat. Je to komik (a číšník). Ne veřejná autorita nebo politický lobbista.

Podle mě ale není vůbec náhoda, že Martinovo veřejné vystoupení přišlo zrovna v tuhle dobu.

---

LGBTQ lidé v posledních desetiletích zažívají v západním světě opravdu nebývalou míru svobody a přijetí. Společnost si po staletích útlaku LGBTQ lidí konečně začala všímat naší situace, začala nám věnovat pozornost a svou náklonnost. I když to stálo obrovské úsilí a spoustu životů, vybojovali jsme si místo ve společnosti. Dosáhli jsme uzákonění partnerství, které je téměř rovnocenné manželství, společnost nám fandí, velké nadnárodní korporace si vylepšují svoje PR duhově přebarvenými logy. Na Netflixu snad není seriál, ve kterém by nebyly alespoň 3 LGBTQ postavy. Ještě dvacet let zpátky by to bylo nepředstavitelné. Je prostě úctyhodné co generace politicky uvědomělých zastánců LGBTQ před námi dokázaly, kam se jim podařilo naši společnost posunout. A i když se věci vždycky mají kam posouvat kupředu - já sám jsem si moc dobře vědom toho například, jak tragický je způsob, jakým se s těmito otázkami (ne)vypořádávají křesťané - obecně soudím, že bychom stěží hledali v historii lidstva dobu, kdy se LGBTQ lidem žilo lépe, více otevřeněji a svobodněji, než dnes... Máme se fakt dobře!

Nebo alespoň doposud jsme se měli dobře.

"Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu."
- Pán Prstenů, J. R. R. Tolkien

Nemůžu se v poslední době zbavit pocitu, že se ve světě postupně mobilizují jisté temné síly, které lidem, jako jsme my, vůbec nejsou nakloněny. Jde to cítit ve vzduchu - nebo možná přesněji řečeno v potělocvikové zatuchlosti Axe deodorantů mladých bezprizorních heterosexuálních kluků, kteří v nebývalé míře obdivují narcisní psychopaty vzoru Andrewa Tate'a a Elona Muska. Jde to vypozorovat ve výsledcích Amerických voleb, nebo v popularitě krajně pravicových stran napříč Evropou. Lidé, zdá se, začínají být unavení neustálým společenským pokrokem a tou hodnou, mírumilovnou demokracií, která bere ohled na slabé, vítá cizince, pečuje o minority, a dělá diplomatické tytyty na genocidní diktátory. Lidé totiž nějak nemají ten pocit, že by se měli skutečně dobře - nebudeme zabředávat do statistik (není to tenhle druh článku), ale například Pražáci si jistě všímají neustále se rozevírajících nůžek mezi příjmy a cenami nájmů v Praze. V Americe si téměř nemůžete dovolit zavolat si záchranku bez toho, abyste se kvůli tomu na několik let zadlužili.

Obavy lidí a problémy, se kterými se mnozí potýkají jsou naprosto reálné. Tyto obavy a problémy jsou ale velmi snadno zneužívány jistými zlými silami, které se rády staví do role samozvaných spasitelů národa. Tihle falešní proroci lákají lidi na opium velmi zjednodušených odpovědí, a jejich typickou strategií, jako vystřiženou z fašistických příruček, je připisování viny za současné problémy té či oné společenské skupině.

A je nanejvýš nešťastné, že se tyhle nálady začínají ve společnosti probouzet zrovna v době, kdy jsou LGBTQ lidé v mediálním a internetovém prostoru vidět jako nikdy předtím. Jako prototyp nemorálních deviantů, za které nás ještě donedávna společnost považovala, jsme pro ty "ochránce tradic" velmi snadným terčem. Zatímco kdysi LGBTQ lidem způsobovalo příkoří to, že si nás společnost vůbec nevšímala, dnes se situace obrací: příkoří nám začíná způsobovat přílišná pozornost velmi nesprávného druhu osob a skupin.

Je to určitý typ akce a reakce uvnitř naší kultury. Je tu ve společnosti vytvářen jakýsi dojem, že na úkor těch problémů běžného občana, se věnuje až příliš pozornosti našim LGBTQ identitám, sexualitám, pohlavím, a oslovování lidí správnými zájmeny. A je úplně jedno, jestli se ten dojem zakládá na skutečnosti nebo ne! Zcela stačí, že se těm zlým silám podaří přesvědčit dostatečný počet lidí, že tomu tak je, a že to je zdroj všeho toho špatného, co se lidem děje. Podle nich za všechno mohou buzeranti a migranti.

Proto asi rozumím frustraci takových konzervativních gayů, jako je Martin Hranáč. Je pod rozlišovací schopností většiny lidí vnímat rozdíl mezi těmi, kdo jsou součástí LGBTQ jen na základě nějaké životní okolnosti (orientace nebo genderu), a kdo se aktivně podílejí na LGBTQ kultuře a aktivismu. Pro řadu lidí jsme jedna sebranka věčně nespokojených deviantů. Martin Hranáč nechce být házen do stejného pytle s těmi, kdo chodí na Pride pochody v duhových spoďárech, nebo s těmi, kdo si nechávají říkat zájmenem "oni".

Potíž všech potíží je to, že problémy jsou relativní. Trans lidé, kteří v Česku musejí podstoupit kastraci, aby jim bylo dovoleno žít podle svého nejhlubšího přesvědčení, řeší opravdu jiné starosti, než mladí dospívající bílí, heterosexuální kluci, kteří mají - docela oprávněně - pocit, že je celá progresivní společnost nesnáší, jen kvůli tomu, že jsou "bílí a heterosexuální". Ale všichni máme tak trochu máslo na hlavě tím, že občas považujeme zrovna ty naše problémy jako ty obecně nejdůležitější a nejvíce hodny pozornosti.

---

Připadá mi proto správné bojovat za práva transgender lidí. Zrovna oni v současné době schytávají tu největší bídu. Jestli se dá ale o ně bojovat jiným způsobem, než politickým aktivismem - to nevím. Protože jsem si zároveň vědom i toho, že tento druh činnosti rostoucí část společnosti provokuje nesprávným směrem. Podobně jako v případě nedávného soudního rozhodnutí o potratech, v USA pravděpodobně brzo dojde ke zrušení celonárodního "manželství pro všechny" - spousta států tak rázem sebere homosexuálním párům možnost uzavírat sňatky. Na Slovensku si zase nedávno zvolili otevřeně anti-LGBTQ vládu pouhé dva roky od onoho otřesného teroristického útoku na Tepláreň.

Neznám řešení těchto problémů... Vím ale dvě věci. Zaprvé, házení špíny jeden na druhého nic neřeší. Měli bychom se více zaměřit na hledání řešení a méně na hledání viníků. A zadruhé, žádné takové "řešení", které by nás nutilo obětovat lidskost, solidaritu a empatii není skutečným řešením, ale demagogickou lží.